O kytarách
Dva známí, nikoliv kamarádi, říkejme jim A a B
A: To je hrozný, zase další borec s kytarou, každý blbec dnes dělá, že hraje na kytaru.
B: A co ti na tom vadí? To, že neumíš hrát, řekl bych...
A: Ale ne, já umím hrát, ale každý má kapelu, machruje...
B: Pořád neslyším žádné rozumné argumenty...ty totiž hraješ na kytaru, ale ne dost dobře na to, abys byl výjimečný, tak chceš být výjimečný už jen tím, že vůbec hraješ, co? Na víc nemáš vůli. Ta spousta lidí s kytarami tomu "hraní" prostě pro tebe ubírá na zajímavosti. Já myslím, že čím víc lidí bude hrát na kytaru, tím bude svět lepší.
A: To je strašně naivní.
B: No, zní to pateticky, ale co vím, tak drtivá většina těch, co se snaží na něco hrát, jsou zajímaví a dobří lidi, ono totiž to, že se pokoušíš na něco hrát o něčem dobrém v člověku vypovídá, i když to neplatí vždycky a stále. Asi to není tak, že kytara zlepšuje lidi, ale ti, co se chtějí zlepšit, se chopí kytary nebo jakéhokoliv jiného nástroje, takže pokud chce hrát stále víc a víc lidí a chvíli u toho vydrží, je to jen dobré znameni.
A: Teď jen jestli to je skutečně pravda, hudebníci bývají omezení.
B: No, možná bývají, ale ti, co začnou hrát na kytaru v patnácti nebo ve dvaceti, to je jiný případ, ti se hledají. Třeba takoví profesionální hudebníci se už ve dvaceti dávno našli, což je hezké, ale omezuje to ve výhledu.
O politice
U: účastník vědomostní soutěže, který při svém představování uvedl, že se zajímá o politiku
M: moderátor soutěže
M: A jaký máte názor na českou politiku?
U: No, myslím, že se u nás politici nevěnují politice, ale politikaření, a to je zásadní rozdíl.
M: A v čem?
U: No, k provozování politiky potřebujete páteř, potřebujete zásady, a takové věci můžou být komplikacemi, pokud sledujete především osobní užitek, že? S páteří se nemůžete shrbit tolik jako bez páteře, se zásadami se nemůžete rozhodovat jen dle momentální situace, politika má být koncepční práce, oni to buď nevědí, a nebo, což je pravděpodobnější, to nechtějí vědět.
M: No, pojďme raději hrát.
U: účastník vědomostní soutěže, který při svém představování uvedl, že se zajímá o politiku
M: moderátor soutěže
M: A jaký máte názor na českou politiku?
U: No, myslím, že se u nás politici nevěnují politice, ale politikaření, a to je zásadní rozdíl.
M: A v čem?
U: No, k provozování politiky potřebujete páteř, potřebujete zásady, a takové věci můžou být komplikacemi, pokud sledujete především osobní užitek, že? S páteří se nemůžete shrbit tolik jako bez páteře, se zásadami se nemůžete rozhodovat jen dle momentální situace, politika má být koncepční práce, oni to buď nevědí, a nebo, což je pravděpodobnější, to nechtějí vědět.
M: No, pojďme raději hrát.
O společenském dopadu literatury
I: intelektuál
O: ona
I: Myslím, že lidi málo čtou.
O: Cože?
I: No, lidi málo čtou a přitom právě při čtení má člověk jedinečnou možnost vidět svět cizíma očima. Člověk, který čte, musí být logicky tolerantnější, chápavější, schopný empatie, vždyť už skrz knížky prožil tolik věcí a všechny různýma očima! Je jasné, že si tím pádem může dovolit lidem víc důvěřovat, víc jim věřit a to je to, co tato společnost potřebuje, víc důvěry, víc víry v druhé. Zatím lidi moc nechápou, že mohou být zároveň individualisté a přitom být součástí společnosti.
O: Hele, hele, to jsou všechno takové hezké řeči, ale sám nikomu nevěříš a lidi v podstatě nemáš rád, a to nechci použít slova nenávidět, které by možná u tebe sedělo víc.
I: Máš pravdu.
I: intelektuál
O: ona
I: Myslím, že lidi málo čtou.
O: Cože?
I: No, lidi málo čtou a přitom právě při čtení má člověk jedinečnou možnost vidět svět cizíma očima. Člověk, který čte, musí být logicky tolerantnější, chápavější, schopný empatie, vždyť už skrz knížky prožil tolik věcí a všechny různýma očima! Je jasné, že si tím pádem může dovolit lidem víc důvěřovat, víc jim věřit a to je to, co tato společnost potřebuje, víc důvěry, víc víry v druhé. Zatím lidi moc nechápou, že mohou být zároveň individualisté a přitom být součástí společnosti.
O: Hele, hele, to jsou všechno takové hezké řeči, ale sám nikomu nevěříš a lidi v podstatě nemáš rád, a to nechci použít slova nenávidět, které by možná u tebe sedělo víc.
I: Máš pravdu.
